Výzkumy uvádějí, že hyperaktivitou trpí 6-15 % dětí, z nichž 20-40 % má problémy i s učením předmětů, jako je čtení, psaní, matematika. ADHD se 3x častěji prokazuje u chlapců než u dívek. U dívek, kde převažují poruchy soustředění, je obvykle diagnóza stanovena později, pokud vůbec. Dívky, které mají problémy se soustředěním, bývají častěji úzkostné a mají snížené sebevědomí.
Příznaky už je možné pozorovat v kojeneckém věku. V tomto období ještě není možné hyperaktivitu diagnostikovat, ale lze pozorovat nápadně nepravidelný režim. Někdy dítě prospí celý den, ale v noci je aktivní, projevuje se u něj zvýšená dráždivost, více křičí nebo pláče častěji a jakoby bez důvodu. V batolecím věku mají příznaky konkrétnější obrysy. U dětí je možné pozorovat větší neklid, živost, nebo nevyrovnaný vývoj, kdy dítě například začíná lézt, aniž by umělo sedět, nebo dříve mluví a později chodí. Neklidné dítě vyžaduje od členů rodiny a zejména od matky více pozornosti kvůli svým nepředvídatelným reakcím, nebezpečí pádů a úrazů. Předškolní hyperaktivní děti jsou velmi živé, jako by byly stále „na pochodu“. Neustále po něčem šplhají, někam se dobývají. Problém bývá i nástup do školky, kdy je pro něj těžké podřídit se, zapadnout a paní učitelky si často stěžují, že děti zlobí.
Nejnápadněji se ADHD projevuje při nástupu do školy, o čemž svědčí také fakt, že nejvíce dětí je diagnostikováno mezi šestým a devátým rokem. Ve školním prostředí a při rostoucích nárocích na dítě se výrazněji projeví poruchy soustředění a neshody v kolektivu. Po dítěti se žádá ukázněnost, schopnost ovládat se, podat výkon, soustředit se. Tyto požadavky není schopno vzhledem ke svým problémům splnit. Ve školním věku se výrazněji projeví poruchy soustředění a neshody v kolektivu. Děti s ADHD mají mít výuku více strukturovanou, potřebují jasné a jednoduché instrukce pro školní práci, prostředí bez přílišných rušivých podnětů a častější kontakt s pedagogem.
Děti s ADHD jsou považovány za zlobivé, nevychované nebo neposlušné. Rodiče často zpřísňují režim ve snaze lépe stanovit hranice, jindy trpí bezmocí, že selhali. Dítě to ale nedělá schválně a i pro něj je těžké se ovládnout. Práce s hyperaktivními dětmi s poruchami učení vyžaduje větší trpělivost a měla by sledovat především zklidnění. Je dobré snažit se vypozorovat a udržovat určitý rytmus. V běžném životě mu pomohou každodenní rituály, aby si některé činnosti mohlo zautomatizovat. Více než kdy jindy platí, že rodiče ani okolí by neměli šetřit pochvalou a povzbuzením. Projevy náklonosti, lásky a porozumění potřebují ještě více než jiné děti.
