Šikana se bohužel stává stále častějším fenoménem, který se dotýká dětí i dospělých. Můžeme se s ní setkat v jakémkoliv kolektivu, mateřskou školkou počínaje a pracovním prostředím konče. Někdy je velmi obtížené ji poznat, protože metody šikanování jsou různé, často velice rafinované a skryté. Nejčastěji má agresor fyzickou nebo početní převahu nad obětí, ale ani to nemusí pravidlem.

Co je a co není šikanou? Definice říká, že o šikanu jde v případě, kdy je jednání agresorů záměrné a nevyprovokované. Projevy šikany se opakují a je obtížné, aby se jim dítě ubránilo. Mezi projevy šikany patří fyzické a psychické útoky, ale také ponižující posměšky, vyhrožování, okrádání, zamykání někde nebo rozšiřování pomluv. O šikaně nemluvíme v případě, že se jedná o jednorázové chování, ať už jde o rvačku nebo hádku, dvou silově přibližně vyrovnaných soupeřů. Šikanou není vyprovokované chování, kdy třeba i výrazně slabší dítě na druhé nepříjemně slovně nebo fyzicky doráží. Reakcí je chování, které sice na první pohled může vypadat jako šikana, ale ve skutečnosti jde pouze o odvetu.

Popáleniny jsou nejhorší, nejbolestivější, znetvořující úraz s trvalými následky, který dítě může postihnout. Prevence těchto úrazů je proto naprosto zásadní. Nejčastější tepelné úrazy u malých dětí vznikají opařením horkou tekutinou.

V předchozím díle našeho seriálu o první pomoci, jsme detailně rozebrali, jak zabezpečit domácnost i prostor mimo ní. V souvislosti s popáleninami a opařeninami je nesmírně důležité dávat pozor na rychlovarné konvice. I když je jejich elektrická šňůra obvykle kratší než u ostatních spotřebičů, neměla by nikde viset a měla by být zabezpečena tak, aby na ní dítě nedosáhlo. Nebezpečné jsou hrnce a pánve na sporáku. Otáčíme je rukovětí vždy mimo prostor směrem ke zdi, a pokud je to možné, můžeme pořídit zábranu sporáku. Podceňované a zároveň jedny z největších hrozeb pro popálení a opaření jsou hrnky a talíře. Vždy je dáváme co nejdál od okraje stolu a pokud jsou na ubrusu, je dobré ho zabezpečit proti stržení. Velmi tragicky může dopadnout i na první pohled bezpečná koupel dítěte. Právě pojišťovny často varují odstrašujícími případy proti opaření dítěte, když si rodič splete kohoutek s teplou a studenou vodou nebo před osprchováním nezkontroluje teplotu vody. Teplota vody při koupání dítěte by neměla přesáhnout 39 stupňů. Rada je přitom jednoduchá, nastavit termostat tak, aby voda neměla více než 60 stupňů.

Objeví-li se u dítěte koktání, je obvykle ve střehu celá rodina. Nemá asi příliš velký význam pátrat po jeho příčině, protože na tom se neshodnout ani odborníci na koktavost. Někteří se domnívají, že jsou příčiny na straně genetiky, někteří zastávají názor, že spouštěčem je dlouhodobý stres nebo leknutí. Kdyby to tak bylo, musely by snad po návštěvě čerta s Mikulášem koktat všechny děti, stejně tak jako dospělí procházející traumatickými událostmi. Poslední dobou začíná převládat teorie, že příčinou koktavosti je celý souhrn okolností a je nutné na ni nahlížet v kontextu.

Co to máš v pusince? Víte, že stačí jen vteřina a malé dítě cokoliv, co najde, ochutnává. Někdy vás překvapí, že i starší dítě, u kterého předpokládáte, že se už bude chovat „rozumně“ udělá pravý opak toho, co čekáte. Otravy nejsou ničím výjimečným. Ročně se otráví desítky lidí a řada z těchto případů končí bohužel tragicky. Dítě je ohroženější ještě více. Má velmi citlivý metabolismus a k tomu, aby se jeho organismus intoxikoval, stačí mnohem méně.